Nejbližší akce:
 

Intuitivní pedagogika

Zakladatelem školy Solvik (Järna,Švédsko), která pracuje již přes 30 let na základech tzv.. intuitivní pedagogiky, je Pär Ahlbom, dnes již 75-letý skladatel, hudebník, učitel a novátor v oblasti pedagogiky. Škola Solvik byla založena po několika letech "hraní" skupiny (tehdy) mladé nadšených lidí, rozhodnutých pochopit dětský svět. Byla založena a funguje ve snaze o komunikaci bez nátlaku. Nejde o snahu něco "dosáhnout", spíše o pojmenování toho, o co se už - intuitívně - více než 20 let snaží zakladatelé této školy.

Cosi o "pozadí": Samotní zakladatelé (skupina kolem Pära Ahlboma spolu s ním) dlouho svou školu pokládali prostě za waldorfskou, protože jejich snahy vyrůstali z kořenů antroposofie a z praxe  waldorfské pedagogiky. V Německu má však waldorfské školství už dlouhou tradici, a mezitím se vyvinulo do podoby, které nové způsoby Para Ahlboma nepřijala zcela jednoznačně (např. vyučoval waldorfskou pedagogiku v německém Wittene a musel odtud odejít). A snad i díky těmto střetům vznikla pedagogika odvážná, jednoznačná a v našich podmínkách v plném rozsahu asi pouze náročně proveditelná (podobně jako waldorfská) - nazvali ji INTUITIVNÍ.

Jako příklad náročnosti její uskutečnění vzpomenu příklad, který uvedl sám Pär Ahlbom když byl v Bratislavě: (o komunikaci bez nátlaku) ... přičemž za nátlak považujeme i to, když přijde učitel do třídy a řekne: "Tak, teď jdeme dělat to a to . " - Protože tím dítěti zároveň říká: "To, co jsi dělal / a dosud, není důležité. Já vím co je pro Tebe důležité, ne Ty ...".

Snaha Pära Ahlboma a jeho kolegů ve škole Solvik  je - pokud to vím správně rozeznat - zaměřena důsledně až nekompromisně na to, aby se děti staly člověkem, který je vnitřně svobodný, nezlomný, umí utvářet samostatně svůj život, ví co chce, a ví to rozeznat od toho, co chtějí od něho jiní nebo celá společnost.

Proto , aby to děti dokázaly, musí být ve svém růstu provázené a obklopené dospělými, kteří to dokáží - kteří takoví jsou. Proto požadavek na učitele ve škole Solvik je - být sám sebou. Stále znovu být ochoten učit se to. A hlavně - být opravdu s těmi dětmi rád.

Od takového člověka pak děti doušky nasávají vše, co má ve své duši rád ... (Tj. to, co se v běžných školách volá obsah výuky a často se to nespojuje se vztahem učitele k tomu, co vyučuje ...) Děti se totiž učí stát se podobnými učiteli - oni se neučí ze slov, ale z činů učitele .. .

Pär Ahlbom o intuitivní pedagogice

           (překlad z němčiny)

(Poznámka překladatelky: V textu jsou důležité různé obměny německého slova "stimmen", které se do češtiny těžko jednoznačně překládá. Jeho hlavní významy jsou souhlasit, shodovat se; přeneseně - souladu, ladit, sedět / to mi sedí, to mi ladí, tak je to ...; hovorově dokonce "štimuje to" /. Význam tohoto slova ve výše uvedeném kontextu možná spíše vycítit, proto jsem uváděla výskyt tohoto slova v původním textu v  závorkách. Původní německé slova uvádím v  závorkách i v dalších víceznačných případech .)

   Pokud "pravda" může být myšlena jako činnost, probleskuje (zde) pravý význam "intuice". Není tím tedy míněno něco neurčité, bezplánovité nebo bezkoncepčné, ale spíše něco, v čem může být osnova (koncept) a plán moudře zahalen. V rozhodujících okamžicích bezprostředně nepomáhají plány a osnovy (koncepty) dostatečně. Pozornost a pohyblivost učitele mohou vstoupit do takové vzájemné souhry, že je možné jednat stále ekonomičtěji a kreativněji - a to i v těžkých a překvapujících situacích.

   Pokud je zažíváná tato "ekonomická kreativita" jako v sobě / ve mně spočívající možnost, pak přestává většinou jen málo vědomej strach před nepředvídatelným. Tím přestává i nutkavé (nucené, násilné) přilnutí na tom, co máme připravené. Takto vznikající nezávislost přeměňuje osnovu a plán ve vnitřní oblasti podobné krajině, které se nyní mohou stát prostředím pro pedagogické úkony (řízení), které jsou nečekané, ale sedí / stimmig /. Intuitivní schopnosti v tomto smyslu v zásadě nezávisí na nadání, ale můžeme je získat my všichni cvičením. R. Steiner jednou řekl přibližně toto: »Ano, je to správné, ale nesedí to / Stimme nicht /.« V "intuitivní pedagogice" je rozhodující tato "soudržnost" / že to sedí; "Stimmigkeit" / a já se chci pokusit objasnit na jednom příkladu, o co jde.

   Dvě osoby dělají spolu jedno cvičení: střídavě pravidelně tleskat rukama. Už při mírné rychlosti se to nedaří. Když se nasadí vysoké tempo, tleskají například oba bezradně najednou. Samozřejmě jsou i šikovné výjimky, které velmi brzy dokážou hodně. To podstatné ale je, že ta "soudržnost" / "Stimmigkeit" / je slyšitelná a viditelná! U těch dvou, kterým se to daří dobře, lze vnímat ten rozdíl mezi "správným" a "souladným" / "stimmig" / také, jako u těch dvou, kteří to vědí méně dobře.

   Když to začne ladit / sedět; stimmen /, zdá se, jakoby se samotné cvičení odpoutalo od cvičících, a je takříkajíc osvobozené, jakoby tančící a žijící mezi nimi. Jistý druh jemného jásotu se pak zjeví i u toho, kdo se přihlíží: nikdo už více nemyslí na takt či exaktnost, vše už jen tleská a těší se. Jistě je při takových cvičeních pak přítomné i to "správné", ale příležitostně jsme mohli objevit "soudržnost" / "Stimmigkeit" / i bez "správnosti", například při mnoha řečových a pohybových cvičeních.

   Ve všem cvičení, hraní, pracování, a vlastně ve všem řízení vůbec, a také v přírodních procesech, pokud jsou zdravé, existuje toto tekoucí, dobrovolné proudění nebo růst, ve kterém je obsažena úplně jiná kvalita než v takzvaném správním, normálním nebo jinak běžně dostatečném. Každopádně, je vždy možné přesáhnout toto normální a správné, a až pak začíná to podstatné / bytostné.

   Slova mohou popsat děje, ale ne vždy mohou udělat zažitelnými. Zde řečeno chce poukázat na něco, co je vždy a všude tady, a snadno je přehlížené.

Pär Ahlbom

Původní text je v němčině na http://www.intuitive-paedagogik.de/de/ueber_intu;

a přeložen do angličtiny na http://www.intuitive-paedagogik.de/en/about_intu

... A na to jsou zaměřeny hry a cvičení, které vynalezl nebo ze starých her "vytáhne" Pär Ahlbom. Být v řízení, a poznávat se v tom pohybu, v tom činu. A postupně přestat přemýšlet o tom, jaké by to mělo být, a nechat to, ať to je takové, jaké to je - i se mnou, který se v tom hýbe. Teprve pak může přijít to, co "sedí".

Malé děti jsou v takovém stavu, který "sedí", stále. A na to, bychom je my dospělí z něj zbytečně nevytahovaly, si to musíme vyzkoušet, ... protože jsme už zapomněli, jaké to je ...

A jiné z těch cvičení nám zase dovolují objevovat, co dokáže nebo ještě nedokáže naše tělo nebo my v něm, nebo co dokážeme nebo ještě nedokážeme v pohybující se skupině ...